Den 11. listopad je pro mnohé z nás naprosto jedinečný. Myslíme na něj po celý rok, protože se konečně začnou prodávat vynikající svatomartinská vína. Jak ale tradice okolo sv. Martina vznikla? To se dozvíte v článku.
Jak chutná svatomartinské víno
Chuť se dá popsat jako svěží a mladá. Při pití se pravděpodobně vrátíte do letních měsíců, i když za okny řádí vítr a ledový vzduch. Ale nenechte se mýlit, vína jsou suchá, zbytkový cukr je do 9 g/l. To zajistí příjemný pocit na jazyku, kterého nebudete další den po probuzení litovat.
Tradiční chuť je způsobena krátkým zráním, což má za následek také to, že se svatomartinské víno musí vypít v rozsahu pár týdnů (max. do Velikonoc). Ale samozřejmě, čím dříve ho vypijete, tím víc vám toho nabídne.
Vybere si opravdu každý
Milovníci vína se dělí do tří kategorií. Aby si svatomartinské víno užil opravdu každý, vyrábí se ze všech 3 druhů.
- Lehké bílé víno seženete z odrůd Veltlínské červené rané, Muškát moravský a Müller Thurgau.
- Červené víno se rodí z Modrého Portugala nebo Svatovavřineckého.
- A romantické růžové víno se vyrábí z odrůd Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké.
Jaké si vyberete vy? Jedna láhev určitě stačit nebude.
Kdo to byl svatý Martin?
Samozřejmě se vše točí okolo svatého Martina. Ten se podle různých zdrojů narodil roku 316 n. l. v Maďarsku a po 15. narozeninách se kvůli otci přidal k armádě. Traduje se, že se mu díky jeho neobvyklé štědrosti zjevil samotný Ježíš. O den dříve totiž daroval svůj vojenský plášť nemocnému žebrákovi. Do pláště byl zahalen zmíněný Kristus, což bylo pro Martina tak neuvěřitelné, až se rozhodl, že svůj život odkáže a zasvětí bohu. K bohu však tíhnul většinu svého života.
Z armády odešel a žil nějakou dobu jako poustevník. Následně se přidal k biskupovi Hilariovi ve Francii, stal se knězem a započal svou křesťanskou cestu. Po celý svůj život byl oblíbený u chudých a obyčejných lidí a neoblíbený u bohatých. Je považován za patrona vojáků, jezdců, koní, podkovářů, vinařů a mnohých dalších.
Sv. Martin v minulosti a dnes – jak se mění tradice i chutě?
Podobně jako další křesťanské svátky, i svátek svatého Martina má dnes trochu jinou podobu i význam, než měl pro naše předky. V dnešních dnech pro nás znamená především slavnostní okamžik, kdy se přesně 11. 11. v 11 hodin a 11 minut konečně otevírá tak dlouho očekávané „svatomartinské,” a k obědu (či takové trochu těžší večeři) se jí dlouho očekávaná husa, se zelím a knedlíky. Sv. Martina si ještě spojujeme se sněhovou nadílkou, přestože v posledních letech jí příliš mnoho není.
V minulosti byl však svátek sv. Martina poměrně významným dnem roku. Svátek svatého Martina býval posledním dnem, kdy se lidé mohli před adventním půstem najíst do sytosti a užít si poslední divokou zábavu před obdobím předvánočního rozjímání. Na svatého Martina se tak chodilo koledovat (podobně jako o Velikonocích nebo v minulosti na svátek sv. Lucie) a koledníci za svou návštěvu dostávali martinské rohlíky a koláče.
Dnes na tomto kdysi významném dni oceňujeme především lahodné víno, které nás svou chutí alespoň na chvilku přenese do letních měsíců, přesto se na význam tohoto dne stále nezapomíná.
Proč se peče zrovna husa?
Říkáte si, proč se k vínu podává tradičně pečená husa? Není to úplně jisté. Říká se, že je to za trest, protože husy kejháním svatého Martina prozradily, když se skrýval v jejich blízkosti. Další vysvětlení je to, že rušily venkovní kázání.
Na své si přijdou i milovníci dezertů
K huse se obvykle podává červené zelí a knedlíky. Sladkou tečku zajišťují svatomartinské rohlíčky ve 4 příchutích - tvaroh, ořechy, mák a povidla. Setkat se můžete i s jablečnými lívanci.
Jak to tak bývá, lidé si příchutě a recepty rádi upravují. Záleží tedy pouze na vašich chutích.
