14. června přichází den, kdy byste si měli nasadit růžové brýle a zamilovat se… ne jen tak do někoho, ale do růžového. Vína samozřejmě. Zapomeňte na nudné přednášky o maceraci a výrobních metodách – Mezinárodní den rosé není o tom, jak se růžové víno vyrábí. Je o tom, proč ho tolik milujeme. Protože rosé není jen barva vína. Je to stav mysli. Je to tekutá radost, chill-out soundtrack vašeho léta a čím dál oblíbenější společník každé grilovačky (asi jako jediná single kámoška, která ostatním zadaným vypráví eskapády z tinderových randíček).
A dnes vám řekneme, proč si zaslouží místo ve vaší sklenici – i s ledem, i s brčkem, i když je teprve úterý, vlastně kdykoli a kdekoli. Růžové víno dokáže obměkčit i ty největší chlapáky, kteří tvrdí, že pijí jen “něco pořádného”.
Ani bílé, ani červené, ale růžová poezie
Pozor – pravé rosé není mix červeného a bílého! To se dělá jen u růžového šampaňského, ale s povolením od pánaboha a francouzského vinařského úřadu. Růžovka vzniká z modrých hroznů krátkým stykem slupek s dužinou. Tak krátkým, že kdyby se jednalo o zmíněné rande z Tinderu, nejspíš by skončilo jen letmým polibkem na tvář a o další metě by nemohla být řeč. 🙂
Globální (růžové) oteplování
Příběh roséčka je plný kulturních zvratů, instagramových výbuchů slávy i odvážných mužů v růžovém. Zařaďte ho do vaší mentální sbírky a na příštím pikniku můžete místo nejistě odvyprávěného vtipu oslnit novými znalostmi.
Růžové vzniklo omylem. První rosé vína se vyráběla už ve starověkém Řecku a Římě, ale ne záměrně, spíš tehdy prostě neuměli udělat tmavé červené. Hrozny se lisovaly rychle, slupky se nechaly jen minimálně v kontaktu s moštem a vzniklo něco, co dnes nazýváme „rosé“. Takže ano – růžové bylo dřív než červené.
Poslední dekádu zažívá růžové globální renesanci, jakou by mu záviděl i Da Vinci. Ve Francii se spotřeba rosé od roku 2002 zdvojnásobila – z 8 litrů ročně na osobu na více než 16 litrů. Průměrný Francouz dnes vypije skoro dva kbelíky růžového – a nikdo mu neříká, že je to pitíčko pro holky.
V USA se růžové stalo součástí popkultury. Hashtagy jako #roséallday nebo #yeswayrosé mají miliony zmínek. Vznikají rosé bary, kde se dress code řídí heslem: “čím růžovější, tím lepší”. A v Kalifornii tamní vinice vyhrazují celé řady pro produkci rosé, protože prostě letí.
A růžové se pije i v zimě. V Norsku. Norové totiž tvrdí, že rosé má barvu, která rozjasní i polární noc. Takže pokud byste měli výčitky, že si naléváte růžové třeba v říjnu, může vás uklidnit, že Seveřani by na vás byli hrdí.
Tiché nebo bublinkaté? V rosé světě nejde o dilema, ale o momentální náladu
Vybírat mezi tichým a šumivým rosé je asi jako rozhodovat se, jestli chcete dnes večer jemné pohlazení nebo lehce rozverný večírek. Obě varianty mají své kouzlo – jen záleží na tom, co zrovna potřebujete. Rosé totiž není o pravidlech, ale o pocitech. A ty se mění stejně rychle jako letní počasí.
Tiché rosé
Je jako letní vánek, který vás hladí po duši. Hodí se na večery, kdy chcete vypadat sofistikovaně, ale přitom sedíte v teplákách a koukáte na západ slunce. Pokud se cítíte jako introvertní romantik, sáhněte po Frankovce rosé. Je suchá, ovocná, moravská – a nebude vás soudit, když ji nalijete do sklenky s ledem.
Bublinkové rosé
Tohle je úplně jiná písnička. Bublinky jsou pro dny, kdy potřebujete energii, lehkost, šmrnc a možná i trošku dramatu. Jestliže máte náladu na spontánní tanec v kuchyni nebo na oslavu toho, že je třeba čtvrtek, vsaďte na Charmat Rosé od Michlovského – šťavnaté, lehce perlivé a ideální k rozverné náladě. Anebo Rosé d´Anjou, pokud chcete noblesu, která chutná jako víkend v Provence nebo sáhněte po Itálii a neuděláte chybu.
Párování, které funguje i bez michelinské hvězdy
Růžové víno má jednu velkou výhodu: rozumí si skoro s každým s jídlem. Není vybíravé, nehádá se o dominanci a rozhodně neznevažuje vaše chuťové preference. Naopak – přizpůsobí se, podtrhne, rozveselí.
Pokud jste zrovna v módním rozpoložení, dejte si rosé k sushi. Jemnost + jemnost = dokonalý pár, který si nebude skákat do řeči. Nebo zkuste lanýžové chipsy s růžovým Passofinem– takové fancy guilty pleasure.
Chcete něco česky divokého? Tak bacha – růžové bublinky si fakt rozumí i se smažákem. Vážně. Jemná kyselinka a šumění vína dokonale rozsekají mastnotu a vytvoří z toho spojení, za které by se nestyděl ani odvážný foodtruck na festivalu.
A když máte chuť na lehkost a svěžest, stačí meloun s fetou, hrst máty, pár kapek olivového oleje a sklenka Miralý rosé. Nebo dvě. To už necháme na vás.
Růžové koktejly: minimum úsilí, maximum efektu
Rosé koktejly prostě fungují, nikdy nebudou tak výrazné jako třeba Jack s colou, ale v parném dni, kdy máte na něco chuť, ale přesně nevíte na co, bodnou.
Frosé (aka mražený flirt)
Základní recept je jednoduchý:
– 1 láhev růžového (ideálně suchého)
– mražené jahody
– trochu citronové šťávy
– lžíce medu
Rozmixovat, zamrazit, sníst.
Tip: Zkuste to s Rosé Veltlínským – má ovocný charakter a svěžest, která se neztratí ani v mrazáku.
Rosé Spritz (elegance bez námahy)
Do sklenice s ledem nalijte:
– 100 ml růžového
– 50 ml sodovky
– 20 ml grepové šťávy
Přidejte bazalku, plátek grepu a lehce promíchejte. Voilà – skvělé osvěžení bez kuchařské licence.
Víno na pohodu
Není potřeba speciální příležitost. Rosé víno vás nezavolá na kobereček, když ho nalijete do plastového kelímku. Nevysmívá se ledovým kostkám. A už vůbec nemá problém s tím, že ho pijete v pondělí večer u Netflixu v pyžamu.
Takže 23. června si připomeňte, že život není černobílý – je růžový. Nalijte si sklenku, zvedněte ji k slunci a připijte si na to, že víno nemusí být složité, aby bylo výborné. A ať už ho pijete brčkem nebo přímo z láhve – hlavně ho pijte s radostí.
